Horní menu

Fulltextové vyhledávání

Kalendář

P Ú S Č P S N
29
Úřad práce Pelhřimov - VIII. třída
30 1 2 3 4 5
6 7
Dopravní hřiště Pelhřimov - IV. třída
8 9 10 11 12
Poznávací zájezd do Anglie - přihlášení žáci II. stupně
13
Poznávací zájezd do Anglie - přihlášení žáci II. stupně
14
Poznávací zájezd do Anglie - přihlášení žáci II. stupně
15
Poznávací zájezd do Anglie - přihlášení žáci II. stupně
16
Poznávací zájezd do Anglie - přihlášení žáci II. stupně
17
Poznávací zájezd do Anglie - přihlášení žáci II. stupně
Dopravní soutěž Pelhřimov - okresní kolo
18 19
20 21
LAO - 2.stupeň (školní kolo)
22
Divadelní představení - 1.stupeň a 7.třída
Soutěž mladý zahrádkář - přihlášení žáci
23
LAO - 1.stupeň (školní kolo)
24 25 26
27 28
LAO 2.stupeň (okresní kolo) - postupující žáci ze školního kola
29 30 31 1 2
Poznávací zájezd Vídeň - 5.třída

Plánované akce

P Ú S Č P S N
29
Úřad práce Pelhřimov - VIII. třída
30 1 2 3 4 5
6 7
Dopravní hřiště Pelhřimov - IV. třída
8 9 10 11 12
Poznávací zájezd do Anglie - přihlášení žáci II. stupně
13
Poznávací zájezd do Anglie - přihlášení žáci II. stupně
14
Poznávací zájezd do Anglie - přihlášení žáci II. stupně
15
Poznávací zájezd do Anglie - přihlášení žáci II. stupně
16
Poznávací zájezd do Anglie - přihlášení žáci II. stupně
17
Poznávací zájezd do Anglie - přihlášení žáci II. stupně
Dopravní soutěž Pelhřimov - okresní kolo
18 19
20 21
LAO - 2.stupeň (školní kolo)
22
Divadelní představení - 1.stupeň a 7.třída
Soutěž mladý zahrádkář - přihlášení žáci
23
LAO - 1.stupeň (školní kolo)
24 25 26
27 28
LAO 2.stupeň (okresní kolo) - postupující žáci ze školního kola
29 30 31 1 2
Poznávací zájezd Vídeň - 5.třída
Drobečková navigace

Úvod > Škola > Aktuálně ze ZŠ Horní Cerekev > Ve škole roste nová J.K. Rowlingová

Ve škole roste nová J.K. Rowlingová



Natálie Pechánková je žákyní 4. třídy. Natálka je velice talentovaná. Navštěvuje ZUŠ v Pelhřimově, kde se věnuje výtvarné výchově. Ve svém volném čase nejen kreslí, ale napsala i příběh, který si troufám říct, že může považovat za pokračování slavného Harryho Pottera. J.K. Rowlingová má tak svého nástupce. Natálky příběh se jmenuje Petr Lupin.

 Petr Lupin.jpg

Kapitola 1 

Přivítání v Bradavicích

Petr Lupin bydlel v paneláku se svojí babičkou. Jednoho dne, a to 24. prosince měl Petr narozeniny, bylo mu 11 let. Jeho bábi byla chudá, a tak Petr dostal jenom malý zákusek, na kterém byla jedna malá svíčka. Jeho bábi si k němu přisedla a Petr svíčku sfoukl.

Kouř svíčky se rozplynul a objevil se starý pán, který měl dlouhé vousy a na hlavě klobouk. Pán přikročil blíž a řekl: „Milý Petře, přišel jsem za tebou, abych ti pomohl se dostat do Bradavic. Mé jméno je Fílius Lupin." Petr se na něj upřeně díval a než stačil něco říct, tak ho Fílius Lupin chytil za ruku a oba zmizeli. Jeho bábi se stěží probrala a pak zase omdlela.

Petr s Fíliusem se zatím přemístili do ulice, která byla jenom v městě Unburk. Petr se na Fíliuse kouknul a zakřičel: „Nevím co přesně ode mě čekáte, ale s vámi nikam nepůjdu! A jak vůbec znáte moje jméno?" Fílius Lupin se na něj podíval a s úsměvem mu řekl: „Petře, znám tvoje jméno, protože jsem tvůj děda musíš do Bradavic. Jsi kouzelník. Přemístil jsem nás sem proto, aby jsi nakoupil potřebné věci, které budeš potřebovat." Petr se podivil, že je kouzelník. Pak mu ale Fílius Lupin řekl: „Petře, teď půjdu do obchodu, nakoupím ti potřebné věci a ty si dojdi zatím koupit hůlku," ukázal Fílius na vedlejší obchod. 

Když se na něj Petr opět podíval, byl fuč. Petr tedy šel tam, kam mu Fílius ukázal. Když přišel k obchodu, zaťukal, vešel dovnitř, zabouchl dveře a zacinkal na zvon. U pultu stál kluk, který měl černé vlasy a žluté oči. Kluk stojící u pultu byl přibližně stejně starý jako Petr. Cizí kluk ho pozdravil a zeptal se ho: „Ahoj, já jsem Owen Dygory a jak se jmenuješ ty?" ,,Ehm," řekl Petr, ,,já jsem Petr Lupin." „Zajímavé příjmení," zasmál se Owen a pobídl Petra, aby šel za ním.

Najednou se ozvalo prásknutí dveří a před Owenem a Petrem se objevil vysoký, nahrbený pán a řekl: „Omlouvám se, že jste dlouho čekali, ale musel jsem něco vyřešit. No, jak tak na vás koukám, pro tebe by se hodila tahle hůlka a pro tebe tato." Oba dva krabičku otevřeli a vzali si hůlku do ruky, lehce mávli a každá hůlka udělala tuze jinou věc. Ta Petrova se rozzářila a udělala díru do židle. Owenova hůlka však neudělala vůbec nic. Když si toho pán všiml, oběma řekl: „Petře, tobě budu muset dát jinou hůlku, zatímco tebe Owene si tvoje hůlka vybrala." „A jaké má jádro?" zeptal se Owen. Pán mu odpověděl: „Tvá hůlka je z dračího ohně!" Owen poděkoval a odešel. „No, Petře, k tobě se může hodit jenom jedna hůlka, a to z baziliščího jedu." Dořekl pán a podal Petrovi hůlku. Na její krabičce byl namalován bazilišek. Petr se trochu vyděsil, ale i přes svůj strach krabičku otevřel. Uvnitř byla hůlka a na konci měla vyrytého baziliška. Petr hůlku vzal a opatrně s ní mávnul. Hůlka se rozsvítila a venku zafoukal vítr. Hůlka neudělala nic hrozného, a to znamená, že si Petra vybrala. Pán mu pogratuloval a ještě mu řekl: „Dávej na tu hůlku pozor!" Petr mu slíbil, že dá a odešel. 

Zavřel za sebou dveře, otočil se a vykřikl. Před Petrem stál Fílius Lupin. „Jak dlouho jste na mě čekal?" zeptal se Petr. „Moc dlouho ne. Mezitím, co jsi vybíral hůlku, tak jsem ti koupil sovu, učebnice a létající koště." „Páni! Vy jste toho pro mě nakoupil!" vyhrkl Petr a usmál se. „Pojď, musíme se přemístit do Bradavic," řekl mu Fílius a chytil ho za ruku.

A byli fuč. Fílius a Petr se objevili na vlakovém nádraží. Najednou si Petr všiml Owena a jeho rodiny. Petr se ohlédl po Fíliusovi, ale nikde ho neviděl. Petr tedy přistoupil blíž a v tu chvíli se Owen ohlédl a začal křičet. „Mami, to je ten kluk, kterého jsem potkal v Hopitově obchodě!" Owenova maminka zajásala a Petrovi řekla: „Petře, pojď blíž a vezmi s sebou i ten košík." Petr  Owenovu maminku poslechl a popojel i s košíkem, ve kterém měl věci od Fíliuse. Před sebou uviděl Owena, jak probíhá stěnou. Petr se lekl, protože stěnou probíhat nechtěl, ale Owenova maminka do něj strčila a Petr se řítil přímo ke zdi. Bál se, a tak raději zavřel oči.

Když Petr stěnou proběhl, nic necítil a pomaličku otevřel oči a před sebou vidí vlakové nádraží. Najednou kolem Petra proběhl Owenův brácha a řekl mu: „Kam tak brejlíš, to jsi tu poprvý?" „Ne! No, vlastně ano," odpověděl Petr. „V tom případě mě následuj, pomohu ti se dostat do vlaku," řekl Owenův brácha a přidal do kroku. Petr se vzpamatoval a běžel s vozíkem za Owenovým bratrem. Najednou si Petr všiml velkého a dlouhého vlaku. V tu chvíli se vedle něj objevil dědek, který křičel: „Dejte sem vozíky, dejte sem vozíky, já je spakuju do vlaku!"  Petr ho poslech a zaparkoval vozík do kumbálu. Najednou zahoukal vlak a Petr okamžitě přidal do kroku. Nakonec se do vlaku dostal. Ve vlaku už všichni seděli a jediný Petr stále hledal místo, kam si sedne.

Vlak se rozjel a Petr spadl na zem. Když se zvedl, všiml si Owena sedícího v kabince. Spolu s Owenem tam seděla nějaká holka. Petr otevřel dveře a Owen na něj zakřičel: „Petře, pojď dál, už jsem si myslel, že jsi se někde ztratil nebo co." Petr mu odpověděl: „Kdepak, trochu jsem se jenom zpozdil,"  a přisedl si k němu. „Tohle je moje sestra Líza. Je o pár minut mladší a má blonďaté vlasy, protože je po tátovi," řekl Owen. „Aha. Ahoj, já jsem Petr Lupin," představil se Petr. „Ahoj," pozdravila Líza a podali si ruku. „Jakou hůlku jsi nakonec dostal?" zeptal se Owen a Petr vytáhl hůlku, na které byl vyrytý bazilišek. Najednou někdo zaklepal na dveře. Petr schoval hůlku a řekl: „Dále," dveře otevřela dívka, která nesla v náruči časopisy a ptala se jich, zda by chtěl někdo čtvrté vydání časopisu o Bradavicích. Petr si koupil dva vzal si je od ní. Dívka zavřela dveře a odešla. Cesta do Bradavic byla delší, než si Petr myslel, ale nakonec do Bradavic dorazili. Vlak zahoukal a všechny děti vycházely ven. Petr, Owen a Líza si došli pro svoje vozíky a jeli s nimi až do Bradavic. Petr před sebou najednou uviděl Fíliuse a zakřičel: „Fíliusi, tak rád tě zase vidím!" a obejmul ho. Owen a Líza pouze pozdravili a šli dál. Petr mu zamával s tím, že se uvidí později a rychle běžel i s vozíkem za Owenem a Lízou.

Když k nim doběhl, tak mu Owen řekl: „Petře, Fíliuse Alguse Lupina nemusíš objímat, stačí když ho pozdravíš." Petr se divili: „Proč bych to dělal, když je to můj děda?" Owen se zarazil a říká: „Cože? Slyšel jsem dobře, že ředitel Bradavic je tvůj děda?" Petr se usmál a pokýval hlavou. „Můj kamarád má za dědu ředitele Bradavic. To je bomba, že jo Lízo!" Líza pokývala hlavou a otočila stranu v časopise. „Panebože! Ty zase čteš ten komiks?" zeptal se Owen. „Proč bych nemohla, vždyť je to Harry Poterrovi." Líza zavřela časopis a dala ho do vozíku. „Zatracenej Harry Potter!" zakřičel najednou Petr. „Díky Harry Poterrovi zemřeli moji rodiče." dořekl Petr a zrudly mu vlasy. „Petře, zrudly ti vlasy!" ozval se Owen. Petr si začal šahat do vlasů, vykulil oči a vlasy se proměnily na žluté. Najednou na ně někdo zavolal: „Haló, Haló! Vozíky ke mně.!" Petr, Owen a Líza dlouho na nic nečekali a vozíky zaparkovali. Petr se potom převlíkl v kabince do školního hábitu a s kamarády vyrazil do hlavního sálu v Bradavicích.

Když vešli do Bradavic, uviděli velkou místnost. Vpředu seděli učitelé a Fílius. Petr, Owen a Líza procházeli mezi dlouhými stoly. Každý stůl měl nad sebou vlajku a také u něj sedělo hodně dětí. Petr zrovna procházel kolem stolu, který měl nad sebou modrou vlajku. V tu chvíli do někoho omylem strčil. Kluk se otočil a drze mu řekl: „Hele! Dávej bacha, jestli nechceš mít nějaké problémy! No, a jak se vlastně jmenuješ? Žuzlan obecný?" Petr mu odpověděl: „Ne, jemnuji se Petr Lupin!" V tu chvíli na něj zavolal Owen a Líza. Petr se tedy pomalu vydal za svými kamarády, ale vždy se po chvilce otočil na kluka, se kterým se srazil. Petr si potom stoupl do fronty. Před ním stála vysoká paní a v pravé ruce držela pergamen a v levé ruce držela velký pomačkaný klobouk.

Vysoká paní řekla nahlas: Milí žáci 1.F, až řeknu vaše jméno, tak vystoupíte z řady a posadíte se na tuto židli. Na hlavu vám dám Moudrý klobouk a ten vám řekne, do jaké koleje budete patřit." Odkašlala si a pokračovala dál: „Teď  předstoupí Anga Malgová." Z řady vystoupila dívka s bílými vlasy a hnědýma očima, posadila se na židli a paní kouzelnice ji na hlavu položila Moudrý klobouk. „Hmmm, tak to bude Havraspár! " Vykřikl Moudrý klobouk a Anga si sedla ke stolu, nad kterým byla modrá vlajka a byl na ní nakreslený havran. Tak to šlo dál, až se dostala řada na Petra. Petr si sedl na židli a v duchu si přál, aby byl v Mrzimoru, stejně jako Líza a Owen. Moudrý klobouk dokázal číst jeho myšlenky, usoudil, že se k němu Mrzimor hodí, takže ho do mrzimorksé koleje poslal.  Petr se posadil ke stolu, u kterého byla žlutá vlajka s jezevcem. 

Po slavnostní večeři se Petr, Owen a Líza odebrali do svých pokojů. Aby našli svůj pokoj dostali od jednoho kouzelníka mapu, která jim hledání měla usnadnit.  Owenův a Lízin pokoj bylo velice snadné najít, ale Petrův pokoj byl někde daleko. Když zbyl Petr jako jediný bez pokoje, nevěděl si rady a neustále jezdil prstem po mapě. Po chvíli mu došlo, že se nejspíš ztratil. Najednou slyší: Pane profesore, nahlížel jsem Petrovi do budoucnosti a je to špatné. Musíte Petrovi zabránit, aby se setkal s baziliškem." Petr se podíval na dveře odkud hlas přicházel a četl ŘEDITELNA. Najednou si Petr všiml, že se u dveří pohnula klika, ulekl se a utíkal pryč. Když běžel, všiml si svého pokoje, zaradoval se a zalezl dovnitř. 

Zabouchl dveře a s údivem koukal na všechny své věci, které si předtím zakoupil spolu s Fíliusem. Petr přistoupil ke kleci, kde byla sova, otevřel jí klec, pak okno a vypustil jí ven. Sova se prolétla, ale pak se zase vrátila Petrovi na rameno. Petr se podivil a sově řekl: Copak se děje, že nechceš vzlétnout?"

 

Konec první kapitoly

 

A jak to bylo s Petrem dál? Setkal se s baziliškem? To se dočtete ve druhé kapitole.